Komplikace po všech chirurgických výkonech se dělí na časné (během operace nebo bezprostředně po operaci) a pozdní (v průběhu dalšího sledování nebo déle trvající). Pacient po operaci má vždy několik týdnů zavedenou močovou cévku (hadičku do močového měchýře) a je vždy v pracovní neschopnosti po dobu několika týdnů.

Mezi nejčastější časné komplikace patří krvácení při výkonu s nutností podání krevní transfúze, poranění konečníku při výkonu, vytvoření píštěle mezi střevem a močovým traktem, což vyžaduje založení dočasného vývodu střeva (stomie) pro zahojení této komplikace. Mezi další časné komplikace patří vznik sraženiny v žilách dolních končetin (hluboká žilní trombóza – do 8 % případů), plicní embolie (do 7 %). Až u 15 % pacientů po operaci dochází ke zúžení spojení močové trubice s měchýřem (striktura), které je nutné řešit operačně.

Nejčastějšími dlouhodobými komplikacemi jsou porucha erekce a únik moči (inkontinence).

Obě komplikace jsou způsobeny poruchou nervů a cév, které probíhají podél prostaty a které mohou být při operaci přerušeny nebo poškozeny podvazem nebo tepelným procesem (tzv. koagulací).

Až 15 % pacientů po výkonu musí užívat některou z inkontinenčních pomůcek, většinou vložky, pleny, ale i kondomové urinály nebo svorku na penis. Léky pro léčbu inkontinence nejsou zatím k dispozici, ale tzv. spasmolytika mohou zmírnit únik moči snížením mimovolných stahů močového měchýře a zvýšením jeho kapacity. Únik moči se také může zmírnit v průběhu rekonvalescence a jeho zlepšení se očekává až do 24 měsíců po operaci.**

S léčbou poruchy erekce je nutné začít co nejdříve, je možné vyzkoušet lékovou formu, která ale dosahuje jen omezené účinnosti. Mnohem efektivnější je aplikace látky na podporu erekce přímo do topořivých těles tenkou jehlou, kterou se pacient naučí v odborné ambulanci a poté ji již provádí sám. V krajním případě je možné místo topořivých těles implantovat protézu, která umožňuje napřímení penisu. K úpravě erektilní dysfunkce může také dojít až během prvních dvou let při operaci. ***

**/***https://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/karcinom-prostaty/

Hormonální terapie působí u různých mužů odlišně. Nelze předem určit, které vedlejší účinky se objeví a v jaké míře. U některých mužů se mohou objevit nežádoucí účinky velmi slabé nebo se nemusí objevit vůbec.

Vedlejší účinky hormonální terapie jsou zejména spojeny se ztrátou libida a sexuálního zájmu, erektilní dysfunkcí a impotencí. Dále se ve zvýšené míře objevuje únava, návaly horka, emoční labilita, deprese, pokles svalového tonu a úbytek aktivní svalové hmoty, snížení psychické aktivity a celkové vitality.

Dlouhodobá endokrinní léčba karcinomu prostaty je spojena s úbytkem svalové hmoty a rozvojem sarkopenického typu obezity s důsledky pro kardiovaskulární toxicitu a úbytkem kostní hmoty, rozvojem osteoporózy a rizikem zlomenin.

Tolerance radioterapie je individuální a nežádoucí účinky se mohou projevit v různé míře. Jako celková reakce organismu na jakékoliv ozařování se může vyskytnout únava a ospalost, méně často nechutenství. Tyto obtíže však bývají spíše výjimečné.

Jedním z možných nežádoucích účinků je reakce na močovém měchýři.  Ta se projeví častějším močením, pálením či řezáním při močení. Tyto nežádoucí účinky léčby můžete omezit dostatečným příjmem tekutin a přiměřeným naplněním močového měchýře během ozařování. Většina těchto potíží odezní do 2 měsíců od ukončení ozařování.

Dalším častým nežádoucím účinkem je reakce na konečníku a střevu. Může se objevit krev ve stolici, průjem, nucení na stolici, nadýmání, bolesti břicha. Při vzniku těchto nežádoucích účinků se vždy obracejte na pracoviště, kde bylo ozařování prováděno, doporučí vám léčbu, případně vás doporučí ke specialistovi, který má zkušenosti s vyšetřováním střeva po ozařování.

Právě snížení rizika vzniku nežádoucích účinků je nejčastějším důvodem pro výběr protonové radioterapie (ozařování). Ta má minimální toxicitu (vedlejší účinky) a poslední publikovaná data popisují na rozsáhlých souborech nemocných závažné nežádoucí účinky léčby u méně než 1 % nemocných. Ve srovnání s publikovanými daty pro fotonovou radioterapii a operačními zákroky jsou vedlejší účinky významně nižší než pro ostatní metody. Ve srovnání s chirurgickou léčbou také protonová radioterapie většinou (u 99 % pacientů) nevede ke vzniku impotence, a významně tak zlepšuje kvalitu života nemocných. V neposlední řadě umožňuje protonová léčba u vysoce rizikového karcinomu prostaty ozařování pánevních lymfatických uzlin, ve kterých je pravděpodobnost subklinického postižení. V této klinické situaci se nejvýrazněji projeví dozimetrická a klinická výhoda protonové radioterapie v šetření orgánů dutiny břišní, zejména kliček střevních.

Protonová radioterapie je plně ambulantní léčba a není během ní potřeba pracovní neschopnosti. Oproti běžné fotonové léčbě, která trvá několik týdnů a je často provázena celou řadou vedlejších nepříjemných účinků, trvá u pouhých 5 dní v případě časného stádia, nebo 21 dní u pokročilého stádia rakoviny prostaty.