Vladimír

 

Pana Vladimíra celý život netrápily žádné zdravotní komplikace. Zakládal si na zdravém životním stylu a do 35 let hrál intenzivně hokej. O to překvapivější bylo, když jako blesk z čistého nebe přišel infarkt. Vladimírovi bylo 74 let. Nicméně jak se později ukázalo, srdeční příhoda nebyla poslední událostí, která pořadím priorit v péči o zdraví dokázala významně zamíchat… 

„V podstatě jsem během 6 měsíců absolvoval léčbu dvou statisticky nejhorších onemocnění,“ nonšalantně konstatuje v úvodu našeho rozhovoru. Druhou diagnózou byl nález na prostatě, který přišel přesně mezi oběma plánovanými operacemi srdce. „Když mi přišlo oznámení diagnózy rakoviny prostaty, již jsem věděl, že Protonové centrum existuje. Proto jsem ho neprodleně kontaktoval, přestože jsem neměl žádné lékařské doporučení, pouze ambulantní zprávu o zjištění nádoru. Léčbu jsem potom zahajoval téměř neprodleně po druhé operaci srdce, která proběhla loni v srpnu.“

Zasáhne-li do života nečekaná zdravotní komplikace, okamžitou akci považuje pan Vladimír za naprosto klíčovou. Je přesvědčen, že člověk musí bez prodlení jednat, jinak riskuje závod s časem. Sám kontaktoval Protonové centrum nejprve telefonicky, domluvil si vstupní konzultaci s lékařem, následovala potřebná vstupní vyšetření a nakonec už se pouze ladil přesný termín zahájení léčby. V jeho případě však léčba musela být zahájena až po druhé operaci srdce, která byla nutná k rekonvalescenci.

S kardiologickou péčí v nemocnici v Českých Budějovicích byl podle svých slov Vladimír nadmíru spokojen a chválou nešetří ani co se týče protonové léčby v Praze. A to především co do přístupu zdravotníků a veškerého personálu Protonového centra. Rovněž poukazuje na nutnost součinnosti v přístupu pacienta – sám věděl, že se vyléčit chce, a to v Protonovém centru. „Nechtěl jsem jiný typ léčby, vše jsem si pročetl a nastudoval, celé léčba proběhla naprosto bez problémů, pojišťovna ji schválila a po jejím absolvování jsem neměl nejmenší problém s vykonáváním jakékoli činnosti.“

Za pět týdnů, kdy dojížděl za léčbou do Prahy autem z Českých Budějovic, se pravidelné návštěvy Protonového centra staly nedílnou součástí jeho každodenní rutiny. Dnes se cítí báječně a pobaveně konstatuje, že ukončení terapie ho poněkud zaskočilo. „Je to zvláštní, absolvuji léčbu závažného onemocnění, a ještě se nakonec těším zpátky na místo činu. Příjemné prostředí i kolektiv, úžasné technické vybavení, vzdělaní odborníci a zkrátka všichni, se kterými jsem se zde setkal, ve mně zanechali tak dobrý dojem, že jsem si po návratu domů z poslední ozařovací frakce uvědomil, jak se mi bude po pravidelných cestách do Protonového centra vlastně stýskat.“

To, že Protonové centrum zanechalo v panu Vladimírovi skutečně silný dojem, svědčí také jeho zapálení, se kterým popisuje vlastní entuziastickou vizi o budoucnosti protonové léčby v Česku: „Představoval bych si výstavbu evropského protonového centra, hned vedle dálnice u Českých Budějovic, kam by se jezdili léčit nejenom pacienti z Česka, ale také pacienti napříč evropskými státy. Tímto způsobem by se vynikající přístup, odbornost i úroveň léčby zpřístupnily ještě širšímu spektru nemocných. Možnost zvolit si, jak se chci se svým onkologickým onemocněním léčit, by měli skutečně dostat všichni,“ míní závěrem bývalý pacient, pro kterého je dodnes každá kontrola v Protonovém centru příjemnou povinností.